Pád a bezmoc anděla

uvězněn mezi údery srdce
nežiji a přece jsem
vše a nic

nesmím zemřít
a nedokážu žít
sním a bdím
za víčky zavřenými
vidím obrazy minulosti
a v očích zrcadlí se
přítomnost bezdechá

kolem mne lidé
blízcí i vzdálení
dotek něžný i bolavý
a mezi nimi Ty
která jediná
znáš mé srdce

každé slovo
bodne jako šíp
cítím jeho palčivost
a nedokážu odpovědět
mlčícími vyschlými rty
jež nepohnou se dechem
na zrcadle očí slzících

nehybný jsem
a přece nejsem
zajatec přítomné minulosti
a minulé budoucnosti
bez naděje dechu
tvého života
jež stane se vším

dotek tišící
neodměním úsměvem
zraněný bezmocí
ztracenosti v čase
světa který běží kolem mne
a svírá beznadějí
prázdna

po tváři stéká mi slza
je tvá
nebo má
lásko?