První vločka

První vločka pomalu k zemi se snáší,
z oblohy plné těžkých mraků,
nebe otevřelo svá ústa po dlouhém mlčení,
letí, letí nemaje žádných mravů.

Vidí, chudák vločka, celý náš svět,
opustila přátele, nemaje rodiče,
jen několik vteřin trvá její let,
za okamžik její rodina pokryje obličeje.

Ale ona přilétla až k tvé tváři,
na které se v lásce rozpustila,
jsou ji ukradeni veškerý lháři,

na tebe by nikdy nedopustila,
být já tak vločkou a rozpustit se v tobě,
nemaje srdce a necítit bolest v sobě.