Pro holku z vlaku

Znám jednu dívku
má havraní vlasy
jednoho slunce dne
střetli jsme své trasy

Tam teče Oslava
kde doma bývá
dvacet to bylo let
co se mi skrývá

Pak jednou na cestě

v osobním vlaku
sedla si proti mně
mně neušla zraku

Seděla potichu
a slunce v tváři

a tvrdící opaky
jsou prachsprostí lháři

A nebýt osudu
výluky na trati
vstane a odejde
navždy se vytratí

Ale teď stojí zde
ona opět a zas
mně srdce buší

a třese se hlas

Stojí tu naproti
ona, tedy Ty
a otázkou nyní je
zda půjčíš mi rty?