Sonet o lásce

Rytíři ušlechtilý v zbroji plné,

pročpak se láskou červenáš?

Je to snad tím, že tvoje srdce bije

pro princeznu, kterou v mysli máš?

Milostný stén děvky síní se line,

ženy, která neví jaké je pannou být,

Toť milovaná princezna tvoje,

náhodnému nuzáku jeví teď cit.

Čarodějko ohavná, jež níčíš mužům srdce,

snad dívka jeho spanilá nevěří v tě,

když ústy svými líbá ústa cizí?

Hlupák rytíř, v tebe věřil, pro tě chtěl jí svůj život dát.

Ubližovat bude každé další, co na nohou bude stát,

z pomsty chladné, člověku tak rizí.