Střepy

Byl to prosincovej večer
v Českých Budějovicích
ve svém bytě jsem nebyla
ani v hospodě jsem nebyla
byla jsem totiž na kultúře
kde jsem tě viděla
viděla jsem tě tam sedět
s tou ženskou
dobrý večer řekla jsem ti
možná že jsem se i uklonila
a možná že jsem tam v tu chvíli nakonec ani nebyla
a pak se ta sklenička rozbila na tisíc kousků
nevím jestli byla tvoje nebo té ženské
milión střepů se rozuteklo po tom honosném sále
a pak bylo ticho
a tak jsem si šla sednout na své místo
a ani jednou se neotočila
možná jsem to v tu chvíli ani nebyla já
stejně to nakonec zbylo na mě
zamést ty střepy
pod koberec