Leden ve strunách

Lednová krajina
mrazem sevřená
krystaly ledu
do trávy kreslí

Studené slunce
brzo zapadá
jemné pocity
na Zem se snesly

Křehké jako suché listí
jako zmrzlá tráva
cítíš je, neodejdou
skutečné otisky slov tvých

Struny jsou jako vítr
dotýkají se a prostupují
vím o jedné duši krásné
která bydlí ve snech mých

Věčnost jako okamžik
a okamžik jako věčnost
všechno co jsem si kdy přála
na dosah ruky mám

Chci dívat se na Vesmír
povznést se k oblakům
políbit světlo
všechno je snadné
když člověk není sám