Až srdce zlomí se...

Až srdce zlomí se v půli
uslyšíš jeho tlumený sten.
Vždyť dávno ztratilo k životu vůli,
dávno rozpadl se ten sen.

Do ticha lká svou chmurnou píseň,
mráz nepřestává ho bolestně štípat,
žádné verše nedokážou popsat tu tíseň,
svět odepsal ho jako ztracený případ.

Tiše spí pod nánosem hlíny,
každou vteřinou vydechne naposled,
už brzy zhroutí se pod tíhou viny,
každou chvíli zlomí se veprostřed.

A až uslyšíš jak láme se v půli,
až uslyšíš jeho poslední sten,
zas najdeš v sobě ztracenou vůli
prožít jednou třeba jiný sen.