Zastav se, konečně stůj.....

Tak prosím zastav se a stůj,

buď už konečně jenom můj!

Ve tvých básní se vidím,

možná se i často mýlím.

 

Když slyším verše od tebe,

bych se mohla dotýkat nebe.

Chybu máme oba dva,

mlčeli jsme a nastala tma.

 

V mém srdci mám pocit,

že nás nemůže nic ohrozit.

Jsou to jemné, křehké emoce

ta láska nám dává instrukce.

 

Nebát se jí a jít jí vstříc,

mám strach, že budu trpět víc.

Připadám si nespoutaná touhou,

chci být víc, než přítelkyní pouhou.

 

Se slzami v očích

svět se se mnou točí

tvá krev ve mně proudí,

ať si mě lidi klidně soudí!

 

Jen o tobě celé dny sním,

i když spím či jen bdím.

Dáváš mi křídla naděje,

že láska srdcem zachvěje.

 

Jsi má ustavičná touha,

nejsi vzpomínka pouhá.

Jsi jasné zářící světlo,

jenž mě krásně zmátlo.

 

Chci být tvá a ty zase jen můj!

Tak zastav se a konečně stůj!