Propast

Krutý stín nad mojí hlavou,
spaluje mne jako žár,
chce moji duši nevyzrálou,
moje srdce i můj žal.

Rád bych se vzdal všeho toho,
co život mi "daroval",
milovat chci, nemám koho,
jen jí jsem srdce věnoval.

Teď je pryč a já jsem sám,
jen krok mne dělí od propasti,
přemýšlím, zda skočit mám,
či utápět se dál v bolesti.

Od života chtěl jsem mnoho,
však většinu mi jenom vzal,
dál můžu jen litovat toho,
že jsem její srdce miloval.