Nejsem tu sám?

Potemnělým městem projíždím,
už to snad ani nepočítám,
doma v posteli se radši vidím,
ne Tobě já nic nevyčítám.

Máš zas tu svou náladovou,
já lapený v džungli citů,
říkáš mi, že nejdu s dobou,
změnila bys mě od základů.

Do tmy se nedívám,
do ticha nezpívám,
pro sebe si povídám,
zda nejsem tu sám?

Slavně skončil tak dnešní večer,
a skončí tak každý další,
chce se mi smát i brečet,
co dál bude s láskou naší?

Ráno metrem – stanice Lítost,
sem s osudem chodíš si hrát,
trápíš mé srdce a žádáš milost,
novou šanci chceš ještě kolikrát?

Do tmy se nedívám,
do ticha nezpívám,
s Tebou si povídám,
že cítím se sám.

Sliby sypeš horem i dolem,
každý Ti tehdy lehce podléhá,
prstem kážeš na všechny kolem,
kdy se z my stalo pouhé já?

Do tmy se nedívám,
do ticha nezpívám,
pro sebe si povídám,
že zbyl jsem tu sám.