Prší...

Prší.
Na mokrém asfaltu roztéká se zbytek viny,
srdce, jen naše srdce lámou se na dvě poloviny
Déšť už odplavil z chodníku zbytky naší důstojnosti,
na náš účet pobavilo se šedé nebe do sytosti.

Déšť dávno odplavil víru v nás dva i v to, že se všechno změní,
zanechal potopu v našich duších, jen trochu lidského snění.
Obrovská vlna přelila se přes nás dva a pak bez jediné hlásky
smetla s noblesou zbytky emocí... i ten poslední kousek lásky.