DUŠE

DUŠE

Dívám se do Tvých jasných očí...
Jsou hluboké, něžné,
někde v pozadí - možná -
obavy se zračí...
Obavy ze zrady,
co číhá skryta
nikým nezvána...

Jak vstoupit do Tvého světa
zamčeného,
zkušenostmi předešlými
zjizveného?

Co povíš mi na pohled můj
tak dychtivý?
Snad vidíš,
že v něm skryti jsme oba -
já - a Ty...

Náruč Tvá, přesto, však
zůstává mi zavřena...
Snad čas,
jenž jizvy mnohé zhojí
snad jen on
otevře ji někdy docela...

A Ty pak - jak rytíř znavený,
odložíš své brnění...
Do svého nitra vpustíš
sluneční třpyt a jas
a objevíš novou naději
na zítřek lepší -
sebe, mne – Nás...