Princezna v rubikově kostce

Dívej se má lásko, na obzoru svítá

opři se plně do mého náručí

rozklepaným hlasem má duše zpívá

do výšek neslyšných frekvencí.

 

Pramen vlasů ti z čela sčešu,

třímám tě jak kvítek křehký,

slova lásky do posledního dechu

a dotek úst tvých jemný.

 

Ač těla kůží jsou dělená

naše duše jsou v jedno

slova lásky němá i sdělená

podívej, můžem mít všechno.

 

Ty nohama na zemi,

já hlavou v oblacích,

snad měli jsme být zrozeni,

občas jistí, občas v rozpacích.

 

Nedívej se do dálky

dívej se mi do očí

ať na polích rostou bodláky

ať dál se svět točí.

 

Já mluvím v hádánkách

a mnoho mi nerozumí

významy schované ve schránkách

však jedno ti povím:

 

"Ty si má jediná,

má princezna v rubikově kostce."