SNAD VÍŠ...(Ty korálky)

Když mám tak blízko u sebe Tvé rty
a vidím hvězdičky v Tvých očích -
jsem náhle trochu bezradný
a tápu - co si počít?

Chci hřešit,
trhat zakázané ovoce
s Tebou v tuto chvíli...
Ne, nechci couvnout,
možná příště již
neměl bych dost síly...

Osud si s námi hraje,
nenechá nic na pokoji...
Proč má ústa – navzdory -
chystají se říci -“Ne“,
když nejen paže mé
o objetí, pohlazení stojí?

Já vím, a cítím
co pohled Tvůj (mi) říká...
Vem si - co chceš...
Však nejsem si jistý,
zda i Tebou
stejná vášeň zmítá...

Nezbývá než to risknout...
Líbám Tvé rty...
Těla naše se k sobě tisknou...
V plameni zažehnutém
tuto noc všude na Zemi -

přesto
jen pouštním jsme pískem...