Zítřek nikdy neví

Prožil jsem lásku s výstrahou,
srdce jsem opatřil ostrahou,
smutek jsem nechal za Prahou,
nechal jsem se unést Ostravou.

Stalo se šťastnou náhodou,
byl jsem přítel s výhodou,
mohlo to skončit nehodou,
že ne je mi dosud záhadou.

Kráčím si s dobrou náladou,
střetnu se s mojí bývalou,
ano tou, co bydlí za Prahou,
bloudí s frajerem Ostravou.

Zakopem sekeru válečnou,
vidím ji rád zas šťastnou,
podám jí ruku pomocnou,
sednou na tramvaj správnou.

Já jdu si chůzí houpavou,
míjím poštu i s hospodou,
zbylé domy před trafikou,
sledován dívkou nesmělou.

Zabral někdo jemně klikou,
bojoval s velkou nervozitou,
dvakrát na mě kývnul hlavou,
havraními vlasy kučeravou.

Historku vypráví zábavnou,
že už týdny je nenápadnou,
v životě mém hvězdou,
srdce si do oka padnou.

Ani zítřek nikdy neví,
co přinese,
co vezme,
natož kdo zmizí.