Konečná

Setmělo se a přišel mráz.
Viděl jsem v dálce jak jakýsi jas,
zasvitl chvilku a zmizel zas.
Je chladno, je temno, ulice prázdné.
Pak poslední světlo na vždycky zhasne.
A v hrdle mi poslední dnes slovo vázne,
když vím že už nevyjde slunce mé jasné.

Všechno je minulost není tu nic.
Zbyla jen vzpomínka, nebude víc.
Prý život nelze žít napolovic.
Není už možné jít cestou zpět.
Všechno se řeklo, tolik moc vět
nemohlo zachránit náš malý svět.
A láska povadla jak z růže květ.

Nic není vepředu, všechno je vzadu,
nespím a klopýtám, klepu se z hladu,
hluboko do země ryji svou bradu,
když na rakev svou sám hlínu si kladu.
Odešla navěky kam mám teď jít,
nemohu dýchat a nemohu snít,
chci jenom se svojí láskou zas být.
Nejde to nemohu už dále žít.