Samota
Samota
Anotace: Snad budeš šťastná, nezapomenu na Tebe.
Samota, to je to co mne souží
Stávám se tichem
Po dešti louží
Nejsem tím smíchem
Vykouzleným v tváři
Jsem jen voda, která se vaří
Víš, co se stane
Když kvítko žije
Bez vody… zvadne
Když se jí nenapije
Je souženo steskem po ní
Přestává loudit svou vůni
Drží jej pouze země
To jsou pocity ve mně
Cítím se jako to kvítí
Pro kteréž Slunce svítí
Ale vodu nemá
A bez vody
Žít se nedá
Říká se sůl nad zlato
Já říkám, voda nad bláto
A ty jsi pro mě voda
Jsi voda držící mne naživu
Jsi má svoboda
Snad věčně to zažiju
Nezapomenu nikdy již
Vzpomínkou každou
Budeš mi blíž a blíž
Komentáře (8)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Tip za první polovinu :-) Kdyby básnička měla jen tyto dvě sloky, výrazně lépe zpracované než ty zbývající, úplně by to stačilo - méně je někdy více... ;-)
03.02.2014 11:00:54 | Amonasr
Budu si to pamatovat, děkuji Ti :)
03.02.2014 11:21:47 | SmallGeorge
;-) Máš pěknou obrazotvornost, psaním se i forma bude postupně tříbit. Tak ať Ti to píše... :-)
03.02.2014 11:24:59 | Amonasr
Když je inspirace, akorát mám asi nevýhodu, že se mi líbí klasické dětské rýmovačky, místo těch šíleností, co tady občas čtu a nechápu :)
04.02.2014 11:15:04 | SmallGeorge
K volnému verši se člověk zpravidla časem stejně propracuje, když to psaní sám brzy nevzdá... Když máš co sdělit, tak to méně svazuje - je to svým způsobem jednodušší, ale jen zdánlivě. Pořád to musí být poezie, jen záleží víc na citu pro ztvárnění, než na striktních pravidlech... Možná by sis to měl zkusit a uvidíš sám. A taky pak třeba pochopíš i některé ostatní, proč tak píšou... :-)
04.02.2014 11:45:57 | Amonasr