PARADOX LÁSKY
PARADOX LÁSKY
Anotace: Nedalo mi to – diskuze s Julienem Declairem (nyní Lucid Alien Jeer) nad jeho zajímavými básněmi mě inspirovala k tomuto pokusu a jako bych při tom omládl o čtyřicet let… :-D Snad mi to, Juliene, pro jednou odpustíš ;-)
PARADOX LÁSKY
stesk po tobě vždy svírá mne jak hlad
když druhá strana lůžka nehřeje
každou další nocí víc tě mám rád
prázdno mrazivější než závěje
jsi můj pevný bod ve vzduchoprázdnu
bez tebe závrať sráží mě dolů
touhou po tobě blížím se bláznu
nejvíc pak chybíš mi když jsme spolu
Praha, 5.2.2014
http://www.youtube.com/watch?v=eipRc4E4CAE
Komentáře (38)
Komentujících (16)
Doporučit
Tisk
..proto je to láska a né přátelství..
16.02.2014 08:07:49 | isisleo
A sakra, to mě nenapadlo - ale víš, že asi jo...? Teda isis, to je fakt dobrý - hluboká úklona... ;-))
16.02.2014 10:09:18 | Amonasr
ta poslední věta tomu dala grády:) brrr...víš jakou mám husí kůži? Napsal jsi nádhernou báseň!:-))
07.02.2014 21:38:39 | střelkyně1
opravdu krásné dílo a jak je pravdivé . . . ta poslední věta mě dostala
07.02.2014 02:49:38 | lostris
Díky za reklamu ;) =D Do zelí klidně lez, klidně můžeme vytvořit nový umělecký styl striktně založený na desetislabičných verších =D
06.02.2014 15:59:30 | Julien Declair
:-D Jaká reklama? Nebylo by slušné nenapsat, po kom jsem se opičil ;-))
Děkuju tedy za velkorysé svolení i za zajímavou výzvu :-) Nebudu se aspoň bát opičit někdy příště zas, ale jen když ta potřeba přijde tak nějak sama, jako teď - cítím se tím vázaným veršem přeci jen trošku svazovaný a těch 10 slabik je další překážka ke zdolání :-D Ovšem zkušenost je to zajímavá, třeba si o to nějaká situace zase někdy řekne... ;-)
06.02.2014 16:17:10 | Amonasr
Lehce a výstižně si s tím zelím naložil
06.02.2014 08:08:38 | maryshka
Tak tohle je krásné zelí. A nakrouhané tak akorát. Zatoulané do věku mládí, té drásající nejistoty "Má mě nebo nemá rád?" Kolikrát ještě kolem poletí, ten závan citů jako z románu? Planoucí štěstím, klesající v prokletí, na miskách vah hledat křehkou rovnováhu, s šarmem slona co tančí v porcelánu. Taky jsem si krásně zavzpomínala a dostala z toho chuť na čokoládu. Už si z ní ale můžu nechat jen tu vzpomínku na chuť, stejně jako na ty mladé lásky. Děkuji Pepíku za závan jara. :O)
06.02.2014 07:26:55 | Tichá meluzína
Krásně jsi to, Blanko, opět rozvinula, děkuji :-) Ano, je to zdanlivě nenápadné téma, ale kolik se v tom dá nalézt příběhů a významů... Mám radost z takového přijetí :-)
06.02.2014 10:51:54 | Amonasr
No já mám radost z tebe ty náš Literácký filosofe. :O)
06.02.2014 11:28:04 | Tichá meluzína
Ta poslední věta je tolik pravdivá. Pěkné.
06.02.2014 01:49:48 | iluzionistka
Tu myšlenku jsem nedávno zaslechl v jednom starém jinak poměrně nudném francouzském filmu (jmenuje se tuším Docela obyčejný příběh) z úst nádherné Romy Schneiderové a zarezonovala ve mně tak, že jsem si ji musel poznamenat, což jinak nedělám, abych ji na Literu zkusil zabalit a poslat dál. Tak mám radost, že zarezonovala nejenom u mě :-) Děkuji :-)
06.02.2014 10:48:11 | Amonasr