Naděje

Kapička padá na římsu okna,
kytička fialek mi v rukou zvadla.
Motýlku sedáš si na jarní kytičku,
zdržíš se chvili,jen malou chviličku.
Tvá křídla slibují lásku a něhu,
však bojí se zrady,děště a sněhu.
Andílku proč lhát,když smutek tak bolí,
proč první lásky vždycky nás skolí.


Až jednou poznáš,jak velké je trápení a jak malý je svět,
pak pochopíš jak marné je volání,lásko vrat se my zpět.