Stála v slzách na hřbitově
u malé náhrobní desky
co neměla jméno
na někoho myslela
všiml jsem si hrdličky
nakraji studeného mramoru
které někdo zakroutil krkem
dívala se měrem k ní
vážná a důstojmá
pohřbívala svá tajemství
vypadala na milou ženskou
a byla krásná
když jsem se jí zeptal
jestli ví ...
o zlých samotářích
o podobenství člověka
jenž bolest mu srdce rozrývá
... kývla směrem k hrobu
ta žena měla tiché oči
velké zelené a bázlivé
oči vyděšeného psa
co denně bloudí ulicí a hladoví
psa jenž neštěká
ani ze strachu ani z radosti
prostě velké smutné oči
dlouho jsem se na ni díval
tak aby mě neviděla
tiše stál u kmene stromu
aby neslyšela mé myšlenky
jak čekají nad její myslí
přál si aby se znovu otočila
konečně se podívala
svýma krásnýma očima
za můj strom
a zavrtěla hlavou
..........................................
nemůžu ...