O Podobenství

Stála v slzách na hřbitově

u malé náhrobní desky

co neměla jméno

na někoho myslela

 

všiml jsem si hrdličky

nakraji studeného mramoru

které někdo zakroutil krkem

dívala se měrem k ní

 

vážná a důstojmá

pohřbívala svá tajemství  

 

vypadala na milou ženskou

a byla krásná

když jsem se jí zeptal

jestli ví ...

 

o zlých samotářích

o podobenství člověka

jenž bolest mu srdce rozrývá  

... kývla směrem k hrobu  

 

ta žena měla tiché oči

velké zelené a bázlivé

oči vyděšeného psa 

co denně bloudí ulicí a hladoví  

psa jenž neštěká 

ani ze strachu ani z radosti

prostě velké smutné oči

 

dlouho jsem se na ni díval

tak aby mě neviděla

tiše stál u kmene stromu

aby neslyšela mé myšlenky

jak čekají nad její myslí   

přál si aby se znovu otočila

 

konečně se podívala 

svýma krásnýma očima

za můj strom  

a zavrtěla hlavou

 

..........................................

 

 nemůžu ...