L'esprit de l'escalier

Již pár minut,

držel jsem to v hlavě.
Neudělat chybu,
...to hlavně.

Sledoval jsem gesta,
každý pohyb rtů...
jak skla brýlí se ti leskla,
v odrazech nočních reflektorů.

Zase ten tlukot srdce,
který připomíná mi můj čas.
Kdy čekám kdo začne,
který z nás.

Těch 5 minut, co viděl jsem tě číst,
hltat každé slovo knihy,
kdy jsem začal věřit,
že tentokrát to bude jinný.

Hnalo mě srdce k infarktu,
jakoby mířilo k tobě.
Tušil jsem,
..že jej nechytnu.

Už bylo pozdě,
zvuk zavírání dvěří zněl.
A já vzpomenul jsi,
co jsem ti to chtěl.

Tehdy společně se mnou,
odešel z jeviště,
ten zpropadený duch schodiště.