Srdce je Bohem, mysl se klaní.

Jen ticho před bouří
toužebný pohled k temnotě a ztraceným červánkům,
píseň času v duších přestala,
a život se zastavil ve smyčce euforie.

Naslouchám svého srdce barev tlukotu,
možnost vymanit se z iluze, však proč?
Nekonečný soubor umělých světů,
jen najít ten správný smyslu bytí..

Užít si přítomnosti svých snů,
skutečnosti oděné v nadpozemském hávu, pasti,
byť vymykající se přímosti prozaična.

Tanec zbloudilých srdcí, podstatnější než vesmír sám..
Ztraceni ve skrytém snění,
detail, jenž nic neznamená.

Láska, pokušení bez možnosti úniku,
neb intenze citů potlačí vše…