Věčné jaro

Věčné jaro

Bolí ticho pohledů z mých zrcadel

Vždyť já za tebou, rád bych vykročit chtěl

A chci to věčné jaro, kterým půjdu dál

Věčným jarem půjdu rád, tam zlatý déšť se k zemi sklání

Na harfu v ulicích lidem budu hrát, když vůně tvá, mě tak vábí

Všechnu krásu světa, já v dlaních tehdy měl

Než radostný osud z kolejí mých tak náhle sjel

A vše spálil jak jarní květy tuhý mráz

I kdyby ta zima byla třeba stoletá

Stále věřím, že láska nemůže být zakletá

Že cit můj jednou, jako výstřel z děla, prorazí tu pevnou hráz

Možná, že pancíř na srdci teď nalepený mám

Na všech fotkách s tebou, já jako koruna stromu rozkvétám

Tak šťastný z mála, na které v prázdných ulicích vzpomínám

Věčným jarem půjdu rád, tam zlatý déšť se k zemi sklání

Na harfu v ulicích lidem budu hrát, když vůně tvá, mě tak vábí

(Hanuš Šparlinek, 22.3.20104, věnováno Caroline)