Obřad Člověka

Dnes spatříš svět s pohledu orla

v dohledu dvou kliknutí širé

světové pavučiny

nové možnosti

příkrých mlh budoucí doby

Kapka lásky letu

na kapky oleje v srdci

zůstává v komorách jeho

nezatvrzená když oheň neumírá

a lidský strmý ozvuk loutny a harfy

v ohni Člověka jak Poezie

v něm svírá a vře pro poslední

neznalost slunečních zatmění

Hoří a směje se neustále

ne větší než tisíc sluncí stále

jasnější s drahokamem

zahrad a faset mnohých mučených

ve svém královském bidlu

Jen prsty Alláhovy zmučeného

žida stanoucího se Bohem

brzké rozvraty stěžně Learovi

velikosti pramené archaické kosti

na lampu zelenou zavěšeny

v nedýchajících plicích

daleké odvěkosti

plíživě blížných vykročení ku smrti

Oni jí říkají Poezie

ve světle lampy zelené

ve světle bdění na skále

vyrytých odrazů zlatého písmene

ve světle krásného písmene

jehož změny nepodléhají lidskosti

ani smrtelné prostořekosti

nových daní za vyslovení

každé slabiky tohoto věku

Tak jako ohně v jejím čase

i ona má spád a je monumentem

tvé duše..nic než prachem hvězd