Tak jako...

Tak jako proudy myšlenek, co hlavou se Ti prohání,

však nevyslovíš navenek... Mně někdy hrůzu nahání.



Tak jako kapka slzy, co Tobě z tváře nestéká,

a vše, co mě tak mrzí, se Tebe týká zdaleka.



Tak jako úsměv na Tvých rtech, je něžný, sotva znatelný...

Mně pokaždé bere dech. Já zmatená..., Ty kouzelný.



Tak jako hebká kůže těla, a zároveň tak studená...

Možná v životě bych chtít už měla opřít se o Tvá ramena.



Tak jako teplo dlaní Tvých, když sotva se mě dotknou...

V srdci svém cítím ten hřích a vím, co Tobě vytknou...



Tak jako zábrany nás dvou, co spalují mi duši...

Je snadné splývat stále s tmou, těžší vědět, že Ty tušíš...



Tak jako slunce, když je vysoko, jsi Ty všude kolem...

Všude a zároveň tak daleko. Nechci ještě říct Ti sbohem...



Ale tak jako den za dnem zpívá si svou písničku...

Tak i my naposled si sesednem´ na tu naši lavičku.



Pomalu se rozpadá, i když posunem´ se.

To, co rozum překoná, srdce mnohdy neunese...