Anotace: Chtěla jsi po mě dopis a já jej nedokázal napsat. Asi tím, že mi nic nechybělo. Už spolu nejsme, ale teď se jej dočkáš.
Chtěla jsi číst dopis
mnou psaný v době naší lásky
tehdy beze slov
až teď tuží kreslím řádky
pro vílu,
pro úsměv mojí sedmikrásky.
Slzy stékají po tváři
člověk by řekl,
že čas udělá svý...
Dva roky bez sebe
ty přesto šťastná jsi
No a já?
Já jsem jen ten, kdo tiše závidí.
Život pokračuje dál
však těžko dostávám se z nesnází
pro tebe žádná dřina
Vždyť já Ti přeci nescházím.
Perníkové srdce ti ve skříni stárne
na zdi hřebík ustlal fotce nového prince
a u mě ?
jen zašlý smrad po vodní dýmce..
A vidíš já věřím že má... Kdyby to bylo v klidu, asi bys tohle dílo nenapsal... Je to blbý a znám to... Mám podobný otázky a odpovědi žádný... Lidi spolu nejsou z různých důvodů, ať už protože to neklape, nebo musí být jinde. Nemůžu Ti moc něco radit a ani Ti nechci psát řeči typu "Bude líp".
Co Ti ale chci říct a můžu, je že věřím že se dá mít někoho rád ikdyž s ním třeba být nemůžeš. Ikdyž je stovky, tisíce kilometrů daleko... Je to sice těžký, pousta věcí a času ti při tom může utéct, ale když cítíš že je to něco vyjímečnýho, pak si nemylím že je to velká oběť... A věřím že pokud člověk dokáže mít takhle rád, pak nemůže nic špatně dopadnout... Tohle jsem Ti říct chtěl...
Ale třeba vím houby a sem jen hloupej a naivní...
03.04.2014 13:57:39 | Madanik
Tak jak píšu v básni, každý už je někde jinde a bohužel není se kam vracet. Jinak díky, vážím si každého zhlédnutí a komentu.
03.04.2014 19:23:48 | Pučik
vracet se nemá asi cenu, když ztratíš milovanou ženu, jen jít dál...a žít
30.03.2014 08:15:45 | básněnka