Moře

Pěnící slzy naráží na útesy mého srdce

čechrají skály, co tíhou citu reziví,
voda zná tajné cesty
a když na mne mrkneš, hluboko v náruči mé pouště
stovky metrů od příboje,

kde jsem vymýtíl každou sazeničku vzpomínky

tryská do výšky horkoslanný gejzír

Za srdce vyvolil jsem si tedy horu

škrábal jsem do žuly vlastními nehty 

a šachta, hrob, byla hlubší než lítost
Paže moře nikdy nedorostou, říkal jsem si

a nyní stejně cítím sílu měsíce

který stahuje svaly kamene
cítím, že opět prohrávám,
moře, které mne hladilo, bylo pouhý nástroj

lunárního cyklu
s jehož každým nádechem

rodí se z mé hory

sopka