Nedělní setkání

Usnout v tvém obětí,
neskrývat dojetí,
při pohledu do tvých očí,
pod nohama ztrácím půdu,
vše se se mnou točí,
sním, že tvoje budu.

Kouzelný je tvůj dotek,
život má smysl zas,
v hlavě mám trochu zmatek,
chci slyšet tvůj hlas.

Jeden den štěstí jsi mi dal,
já vzplála láskou,
ale pak si mi ho vzal
a já pláču nad otázkou:
něco nás spojilo,
tak proč to hned ztratit?
Moc mě to zranilo,
chci ten den vrátit.

I když to bolí,
tak láska hřeje,
lepší než prázdnota,
která tak zlá je.

Tak proč si zoufat?
Nepřestanu doufat...