Ve stínu

V temném koutě uprostřed noci
zmaten, utíká před světem
pryč z dusivého stisku zdí
sám, se svými myšlenkami

Zmítá se v nerozhodnosti
kým je a kým chce být?

Cesty, jež se oddalují
do neznámých míst, z nichž není návratu
přesto jej přitahují, rozpolcen hledá řešení
narostou mu křídla, nebo snad okovy?

Skrývá se ve stínu
ví, že jedná beze smyslu
bezmezně touží pro křídlech
volnosti, svobodě, vášni

Strach jej drží na místě
svírá, ubíjí
nebojí se smrti
nebojí se bolesti
jen..sebe.

Otevři oči..

Hloupá holko, uvnitř mne
nech mě jít, odejdi!
jsi anděl, ale s černými křídly
se srdcem tak chladným, které není schopno slitování.
Užíváš si, když mne zabíjíš?

Já jsem ty, stále to nechápeš?
Neexistuje slitování, jen pochopení.
Své srdce jsi přece potlačil, uzavřel před světem
Buď mnou, prosím..je to Tvá jediná naděje
Je to NAŠE jediná naděje..k lásce.