Bláznův tanec v dešti

 

Bláznův tanec v dešti

 

Ztrácím hlavu, když zlátne slunce a padá déšť

V tu chvíli budeš to ty, kdo bude mě vést

Vnímám souhru živlů a ten den má zvláštní jas

V kalužích rozkvetou lány květů nevšedních krás

 

Jsem prý blázen, ten v dešti tančit má

Jako jediný, svůj úděl tak dobře znám

Dej mi víc, tvůj dotek je zvláštní lék a zastav čas

Jednou je málo, chci věčný návrat, nic víc už nevnímat

 

Ve tváři máš vepsaný, jakou sílu láska má

Prý i sníh v dlaních tvých, po kapkách roztává

A ten žár chci v sobě mít, čím dál víc

 

Jako tu krůpěj rosy tenkrát na růži

Co se mi vryla navždy pod kůži, a teď tu se mnou bloudí dál

Tím městem, tou chvílí, jen ty a já bez zábran

 

S tebou, mizí smutek, tíseň a chladný vítr, co ve mně vál

S tebou, masku svou, tak snadno, odhodím v dál

S tebou, mi soumračné nebe plné hvězd

Dá odpověď na labyrint spletitých cest

 

A teď tu se mnou, v dešti tančíš dál

Tím městem, tou chvíli, jen ty a já, bez zábran

A teď tu se mnou, v dešti tančíš dál

Tím městem, tou chvíli, jen ty a já, bez zábran

 

(Hanuš  Šparlinek, 30.4-1.5.2014, věnováno Caroline)