říkáš
že nesnášíš bolest
a přesto střílíš
od boku ostrými
jen tak pro radost
píšeš
na zrcadlo rtěnkou
-nesnáším tě-
ale každý ráno
budíš se vedle mě
leháváš se mnou
taky se mnou spíš
ale
je to trochu málo
trochu pozdě na lásku
nemyslíš?
jsi jak ta káva po ránu-
příliš silná
a hořká
pro život
s malým rozdílem-
káva jde osladit
když dvě duše k sobě cestu nemají,je lepší jinou cestu hledati,bez slz a bez křiku...nic tak hrozného se neděje...
09.05.2014 20:04:22 | Párek Bdělý
Taky je mi už povědomá, a sice chápu záměr, ale poslední dva řádky by pro mě osobně už být nemusely. Ale jinak hezká. To přirovnání ke kávě se mi líbí moc. :)
08.05.2014 13:01:58 | Sýkorka07
Lásko, tak pojď si lhát naší břišní stěnou, na náviděnou s hořkou kávou...na to co bylo, to co je teď, máš holý břicho a nejsi sleď...
07.05.2014 20:57:25 | básněnka