Touha

Kdybys tak věděl, jaké to je
se každé ráno probouzet a vědět,
že tam venku, někde,
tvá osudová chyba je.

Kdybys tak věděl, jak se raduji vždy, když tě vidím,
jak mi srdce bije a dech se zrychluje,
jak toužím po tvých úsměvech a pohledech,
po tvém smíchu a tvé náruči,
do které já nikdy nebudu patřit.

Mám tě plnou hlavu, sny i myšlení
a to se snad už nikdy nezmění.
Touha a Láska se v mém případě sloučily,
ve tvé podobě na mě zaútočily.
Pustit se mě nechtějí
a pokoj mi už nikdy nedají.