Spolu být

Spolu být

Až zahlédnu tě někde v davu, city mé přivedeš do bodu varu, jak těžko se láská skrývá, jak dlouhý čas bez tebe bývá

Jsi perla na dně moří a poušť, co někdy mrazí, Jsi průtrž mračen v žilách mých, extáze, i tichý smích

Nevnímám, jak déšť mi padá do dlaní, stéká dál, až tam, kde se řeka v moře promění, cítím příliv na bosých nohou, vnímám, že jsem tu s tebou

Někdo řekl, že stopy lidí dál už nevedou, pak přítomnost je mi záhadou, ať chvíle utkané z vláken pavučin, tak věčné jsou

Žádné zítra, jenom teď, hejno racků krouží nad štítem střech, stačí říct pár slov místo dlouhých vět. Být Ikarem, riskoval bych pád, s pokorou, s vděčností, pro tebe, rád

Pocit mám, že nic mi nebrání, západ slunce chytit do dlaní, projdu nocí do svítání. Možná je to odpověď, jak dá se žít. Možná stačí málo, uvěřit

Až zahlédnu tě někde v davu, city mé přivedeš do bodu varu, jak těžko se láská skrývá, čas bez tebe dlouhý bývá.

(Hanuš Šparlinek, 10.5.2014, věnováno Caroline, pro rychlé uzdravení)