Bojím se

Slíbils, že u mě navždy zůstaneš!
Slibils, že mým nepřítelem se nikdy nestaneš!
Slíbils mi toho strašně moc!
Třeba... žě když budu se bát,
tak budeš se mnou celou noc
a stejně se tě musím vzdát!

Ale proč?
Nějak to nechápu...
Nechápu, proč něco slibuješ?!
Proč se mnou sníš a srdíčka přitom maluješ?!
Nechápu to a nemá cenu se tě na to ptát.
Stejně nikdy nebudeš na sebe vinu brát.
Proč taky.
Vlastně bych se stejně bála odpovědi.

A tak se tě ptám: Máš mě pořád rád?
Ted´ chci to vědět, nesmím se už bát.
Čekám,co mi na to odpovíš.
Nevíš co máš říct, chvíli v paměti lovíš
a pak do očí mi řekneš, že nevíš...
A zase to nechápu...
Snad víš koho máš rád.
Nebo ne?!

V životě toho nebudu chápat asi ještě hodně,
už ted´ se toho bojím...NE!Nechci se už bát,
můžu snad za to,že příroda nechtěla mi nebojácnost dát?
A osud musí mi tě brát...
Ach jo a já se zase bojím...