Zmatená

Zmatený je můj sen,
černé, tmavé mraky skrývají slunce,
není to však konec, doufám jen,
ocitám se nad oblakami, kde svítí slunce.

A ty dvě rozdílné osobnosti,
které jsem v určitých časech svého života milovala,
chtějí mi v podvědomí něco říci,
nevím ale co však.

Proč se miluji s postavou,
ke které dávno už nic necítím,
a toužím po muži, který mě odmítá.
Miluji ho čím dál víc, zda je vůbec možné někoho tak milovat.
Ale zároveň, je to svobodné, celé to semnou zmítá.

Nepoznám svou tvář v zrcadle,
nemám ani žádný konrétní plán,
nechci už jen přežívat dále,
chci cítit lásky žár.

Netuším ale kdo jsem,
dokud se nenajdu, nepoznám svůj cíl,
kdo by mě mohl milovat,
tak zmatenou,
jen stín.