Básník?

Hodně lidí mě považuje za básníka
Já sám se považují pouze za člověka
Ale jak myslíte
Všichni čtete moje řádky
Pak mi dáváte lajky
To na důkaz toho,že se Vám to líbí
A napíšete mi,že je to pěkný

Já Vám za to moc děkuji
Ptate se mě jaký je na to recept
Jednoduchá odpověď žádný
Jen si hraji se slovy
Slova vkládám do věty
Je fakt,že ty věty nejsou obyčejný
Jsou v nich mé pocity
Mé trápení,mý city
Ale není na tom nic složitý

Jen Vám teda prozradím jedno tajemství
Básník napsal nespočet řádků
Popsal nekonečno papíru
A vytvořil kdoví kolik veršů

A každé to dílo
Každá ta "báseň"
Má své jméno
Ale za každým tím dílem

Je skryta žena
Je tam bolest
Je tam láska
A nejde to cítit

Jen básník tuší a ví
Kdo je za tím schovaný
A případne mi trapný
Pojmenovavat svá díla jako holky

Každý by hned věděl kam mířím
V každé té věci jedna tvář
Jedno jediné jméno
A někdy,když jsi to čtu
Je mi smutno
Hned si vzpomenu

A básník zestárl,
A je hrozně unavenej
Nezbyly mu síly už ani na slzy
Je na dně , skoro na konci propasti

Bezradný , už ví co chce
A někdo mu ublížil
A ta rána nejde 
Nejde zacelit

A já bych rád věděl kolik váží básníkova duše
Kolik váží jedna jeho věta 
Jedná jediná rána a jizva
Jak moc ho bolí srdce
Kolik viděl červánků
A měsíců v úplňku

Kolikrát miloval
A kolikrát byl zrazen
Kolikrát křivdu spolkl
Kolikrát jej spálila vášeň?

Nikdo nezná odpovědi
Všichni se mu snaží pomocí
Ale to není tak jednoduchý

Básník je sám sobě lhářem
Uzavřen ve svém vlastním světě
Ve větách které napsal vězněm
A je totálně na dně

Ale tváří se, že nic
To ne pro sebe
To aby nezatěžoval druhé
A nikdo netuší,že nemůže už víc 

Že má chuť hodit ručník do ringu
A uzavřít svou sbírku
Bolesti a trápení
Myšlenek a emocí 

Básník má chuť 
Napsat "THE END"