Popel a naděje

Popel a naděje


Zvednu z popela poslední jiskru naděje
spěchám životem za tebou snad zahřeje.
Proč osud na cestě nechává v duši chlad
Toužím po lásce, které chci jiskru dát.
jdu dál sám životem a duše moje dál sní
a pak přijde ten zázrak jiskra se rozhoří.
Dny všední se vymaní z šedi v duhu svitu
Teď už vím, že láska není jen kniha mýtů.
Je krásná, má tisíc krás a tisíc kouzel svých
je jak křišťál čistá z duše maže každý hřích.
Dny jsou závrať plné světla záře tvých očí
lidé zlí prohráli a do propasti temnot skočí.
V mém náručí jsi šťastná a tiše s touhou sníš
tvé tělo cítí každý dotek něhy, zašeptáš, smíš.
Procházím zahradou rozkoše co nemá hranice
jsi můj přístav a v kouzle lásky poslední stanice.