Omlouvám se za šrámy na duši,
tenhle smutek Ti vážně nesluší,
víme přece, že tohle se k nám nehodí,
tak už to v životě často chodí.
To, co chceš, já nemůžu Ti dát,
chci se na Tebe opět pousmát,
čas to vše zhojí, já vím,
snad ve Tvé mysli zůstat smím.
Touha, dobrodružství nebo láska?
Moci vlastnit mě, milovat či sázka?
Adrenalin, závislost nebo štěstí?
Jsem růže plná trnů, cesta plná klestí.
Omlouvám se za vrásky na Tvém čele
jenže v ten moment bylo to skvělé.
Tak kým chtěls abych byla?
Včelí královna, Tvá lady, růžová víla?
Teď opouštíš mě, chceš být zase sám,
cítím to, tak Ti tu šanci dám,
tak běž než Tvé srdce roztrhám,
sbohem dokud sílu na to mám.
Jak blázen věřila jsem v přátelství,
věčné, krásné a beze lstí
a jak dopadlo to mezi Tebou a mnou?
Tak, že nezvedneš nakonec ani telefon...
24.- 25.3.2014