Zadními vrátky

Zadními vrátky v kamenné zídce

přichází postava, štíhlá jak svíce.

Ve dveřích dvě paže ji s polibkem vítají,

pár minut rozkoše si vzájemně skýtají.

Přichází potají a vždy jen na chvíli,

brání se pohledům, co by ji spatřily,

pod pláštěm noci, při svitu měsíce,

tančící plamínek té tenké svíce.

***********************

Ty mnou opět procházíš,

když útěchu hledáš,

duševní souznění,

co v žádost se promění,

laskat se necháš.

Já jsem těmi Tvými

zadními vrátky,

jimiž se vracíš vždy,

přicházíš zpátky,

když další z Tvých pokusů

s jinou Ti ztroskotá

a Tebe zas dostihne

trýznivá samota.

Klíč od těch vrátek

dobře máš schovaný,

vzdát se jej nehodláš,

byl pro Tebe kovaný.

Však jednou čas nadejde,

kdy těmi vrátky

už nikdo neprojde

tam ani zpátky.

Zámek se zasekne

a Ty klíč zahodíš...