O kráse

Život je Růže
se sluncem rozkvétá
v krůpějích rosy se třpytí
perlami posetá.

Křehká krása květu
se srdcem je spjatá
v duši nosíš květ
co vůní spoutá.

Voní jako stín
co za zády nosíš
dýcháš tu medovou vůni
tu chuť cítíš.

V hlavě ji máš
na ni myslíš
tiše zůstává krásná vůně
co o ni víš.

Rozkvétá za rosy
bílý květu pupen
krásu stále vidíš
tím pohledem udiven.

Okvětních plátků
půvabem okouzlen
nic nevnímáš
vznášíš se omámen.

Křehkost ta krása
city svádí
sladce omamná vůně
v nose vnadí.

Oči zavíráš
sny stále ve spánku vidí
nádheru co do rozpaků
mozek přivádí.

Kdo, tu Růži zplodil
se tiše ptáš
vznikla z lásky
tu odpověď znáš.

Bílý květ zrůžověl
dlaní objímáš
nádherný dar milovat
v sobě nosíváš.

Miluješ tu Růži
co má trní
je tvůj Život
svíráš jen v dlani.

Bolí v srdci
rvát se chceš za ni
za Růži života
co lidskou duši raní.