Řeka zapomění

Řeka zapomění

Stojím nad řekou a vidím jak nese staré lásky
dřív v krásném třpytu šťastné, dnes jen otázky.
Otázka jak se může rozplynout tak krásný sen
kdy jedno srdce bije pro druhé, kde je ten den.
Vidím jak se hladina zavírá nad jejich žalem
se vzpomínkou kdy svět byl kouzelným bálem.
Držel ji za ruku a něžně tiskl k sobě blíž a blíž
jak potom může vzít tu krásu a nechat jen kříž.
Srdce puká a myšlenka už nechtěla by dál žít
ty však vem zbytek sil a víry, stojí za to dál jít.
Žádná cesta není lehká, ale věř že někde stojí
ta krásná proměna kdy jeden osud se zdvojí.
Zase potáhneš světem jako drogou omámen
nasaď zbroj, chraň ji, ať nezmění se na kámen.
Na každé cestě jsem tu vílu něžnou viděl stát
jen nenech předsudky a pýchu ti tu lásku brát.
Vše z duše vyhoď a nech jen lásku, co tě hřeje
pros boha, ať navždy dá ti tu holku co se směje.
Ze své moci promění zatracení na krásnou duhu
veď srdce tou cestou, pak uzavře se čára kruhu.

Jeník.