Sen hlásí dost

Slunce se loučí, Měsíc tasí své vnady
jen tak 'na oko' si říkám: "Je to doopravdy!"

...

A tak se zas do vzpomínek nořím,
cestu na místo činu marně se najít snažím.
Tehdy byl jsem tak blízko a přesto tak daleko,
celou noc vzhůru jsem strávil má Panenko.

Vím, je to má chyba, že nejsme teď spolu,
avšak já nechtěl do ráje slítnout po hlavě dolů.
Chtěl si dát 'majzla' na důsledky činů,
vychutnat si s tebou každičkou vteřinu.

Krásná šachová partie z tvé strany to byla,
tvá dáma světlá mi krále ze stolu smetla.

Ať v tom byl úmysl a nebo 'přece',
dík že směl sem být tvůj ve tvé pohádce...

...

Pomalu svítá, hvězdy se ztrácí,
vstávají otroci, zpívají ptáci,
do břicha žalud mě tlačí, mám asi práci.