Vítr prchá a žene mraky dál
přes oceány a skály,
přes zemi, kde vládne král.
V říši se zahradou s jednou růží
"Být či nebýt?" O to tu běží?
a její oči se ptají
"Budeš mě v zimě milovat jako v máji?"
Zatímco stránky se rychle mění,
člověk padne pod strom poznání.
Oba stojíme na rozcestí,
tak se mne netaž
zdali jsi byla mé štěstí.
Neříkat nic nahlas.
ALE
Přinesu ti k nohám květ,
co kvete na konci světa.
Pak ti povím, jaký je svět
za ty dlouhý pradlouhý léta.