Touha

Stále a víc po tobě toužím
ne není to náhoda,dnes to vím
dnem i nocí o tobě sním
sejít, s tebou se musím.
Jsi krásná jako poupě,voníš na louce v trávě
co za ranní rosy,rozkvétá právě
a vůně toho květu,mě zmámila
až se z té vůně hlava zatočila.
Tvoje rty jsou něžné,jako plátky květů růže rudé
vidím a sním,když zavřu oči o nich všude
jediný dotek a ledy tou vášní roztají
v srdci svém nosím tě potají.
Tvá pleť je jemnější než nejdražší hedvábí
k dotykům a polibkům,vášnivě žhavým mě svádí
její žár,chtěl bych v dlaních svých cítit
její vůně mě láká čím dál víc,musím ji políbit.
Můj osud v rukách svých svíráš
když do očí mých,se díváš
má duše je tak smutná,a samota je její pochodeň
řekni jen smíš,ať tu samotu spálí té vášně oheň.
Živá krása,co jsem se jí nahledal
jsi jako růže,v úžasu tichém stojím opodál
kapky rosy,celý život bych za ně dal
jen abych se toho květu dotýkal.
Kapky deště na duši mou padají
plátky toho květu samotou,uvadají
má láska se ztrácí,mám ji v sobě potají
duše má před světem její jméno tají.
Chtěl bych tě zkřehlou v dešti hřát
jen jednou do očí tvých se podívat
jediným pohledem najevo dát
jak moc lásko mám tě rád.
Stále víc po tobě toužím
ne,není to náhoda vím co cítím
na věky v srdci svém tě nosím
lásko pojď blíž ať už se netrápím.
Za vřu očí a stále to je jako živé,když sním
tu večeři při svíčkách,stále na ni myslím
v tvých očích,jejich plamen vidím
na stole je růže,její vůni cítím
když tvoje vlásky,jemně hladím
do postýlky v náručí tě odnáším
v nádobě na led je láhev šampusu
řekneš něžně jen,nespěchej máme dost času
poslouchám ten nádherný hlas,v němém úžasu
líbám tvé tělo,tu ztělesněnou krásu
stále cítím ve vzduchu ,vůni rozpáleného vosku
v tobě našel jsem svou vysněnou lásku.