Anotace: http://www.youtube.com/watch?v=SC1Du6fVvOc.... Volně inspirováno jednou krásnou povídkou, autorovi povídky tímto děkuji :)
Hřeješ
jako poslední paprsky slunce
laskající odhalenou kůži.
Hladíš
jako bělostný písek
objímající chodidla.
Chutnáš
jako hrubé krystalky soli
dráždící rty.
Voláš
jako ti racci
kroužící nad hlavou.
A v hodinách
vteřina pouhá.
Řekni mi
jak voní
… touha?
Touha voní nepředstavitelně nádherně. Jako když se někomu zadíváš do očí a tvým tělem proletí elektřina. A ty víš, že ten pocit už nikdy nezažijes, protože jsi ty oči minula beze slova a ve chvíli, kdy se za nimi otáčíš se probudiš v posteli... osamělá
31.10.2015 01:00:16 | Jack Santiago
Řadím k oblíbeným ...
16.06.2014 18:34:06 | Hesiona-Essylt
Jsem poctěna :)
16.06.2014 18:35:21 | Elisa K.
Vím, ptala ses na něco docela jiného, ale…
rozdíl mezi bílou a bílou
je totéž
co rozdíl mezi písky
co rozdíl mezi západem a východem
propojeným pevninou
jedinou
prý Floridou
existují dvě
pláže v opozici
jeď nejdřív na západ
projdi se bosá
těmi místy
na něž nedosáhne ani nejodvážnější
z vln
naber si jen hrst
bílé jemnosti
a odjeď s ní na východ
tam
vyhledej místo
kde písek jemné bělosti
pálí do chodidel
kde je na ústupu
před oceánem
pak jen otevři hrst
stvoříš malý kužel
a najednou spatříš
význam slova – rozdíl
16.06.2014 08:04:57 | Luky-33
má spousty chutí ta tvoje báseň a taky zvuky, to se mi líbí i ta něha v ní... a jelikož miluju západy slunce tak oslovila i fotka...a jak voní touha? mně sladce... a taky mi u ní buší srdce o dost rychleji:-)
15.06.2014 22:50:02 | zelená víla
Já ti nevím.. je to neoriginální. Prvních pět slok (takže v podstatě celý dílo) jsou tak strašně ohraný obrazy.. a na konci ještě ten kýčovitej obrázek zapadajícího slunce.
15.06.2014 22:02:19 | Jan Voralberg
...inu, různě. někdy sladce, jindy hořce...záleží na tom...
15.06.2014 20:40:45 | Robin Marnolli
Na čem? A děkuji za návštěvu :)
15.06.2014 21:05:33 | Elisa K.
na tom, jaký základ má ta touha...zda čistý, nebo nečistý.
Hudba zajímavá. taková relaxační.
15.06.2014 21:07:54 | Robin Marnolli