Jen tak pro Tebe

Byla sobota dvacátého ledna,
vítr foukal a vál,
na procházku jsem tě vedla,
bylo krásný, když si se smál.

Držel si mou ruku ve své dlani
a krásně si ji hřál,
já koukala jsem se pořád na ni,
a ptala se v duchu co s námi dál?

Oba cítili jsme stejný cit,
byli jsme spolu rádi,
tohle přece každý z nás chce mít,
i když mohou být jen kamarádi.

V lese byly padlé stromy,
překážely nám v cestě,
v pozadí za námi byly domy,
andělé držely nám pěstě.

V tu chvíli si byl nervózní a nesvůj,
ale rty naše se spojily,
chtěla jsem křičet stůj,
když se ti tak ruce potily.

Stačil jediný pohled do tvých očí,
a srdce mě hřálo,
toulat se s tebou tak nocí,
tohle nám bylo přáno?

Tvé oči jsou oříškové barvy,
užili jsme si spolu hodně srandy.
Loučení, zdá se nám teď jako trest,
je to tím,
že jsme každý z jiných měst?

Každá vteřina strávená s tebou,
je prožitá s láskou a něhou.
Naše polibky jsou s příchutí jahod a medu,
a i když teď napadlo spoustu sněhu,
naše láska nebude vadnout,
i kdybychom měli z nebe spadnout.

Nemusíme mluvit, nemusíme se smát,
stačí srdcem se poznávat.
Překážky jsou, asi i budou,
my spolu však nikdy neumřeme nudou.

Chci svými polibky zahrnout tě,
a do očí říkat...Miluji Tě...