Nevyslovená

Jsi důvod k smíchu
kousek něhy
v nastalém tichu
co tolik bolí

Loďkou pevnou
pro lepší břehy
kousek co schází
do soukolí

Vychází slunce
na prázdné nábřeží
já neřek Ti nikdy jak¨
moc mi na tom záleží

a jestli to vše
něco znamená.
Tak ztratil jsem odvahu
a zas svěsil ramena

Vítr odvál to tajemství
asi někam do věží
co řek bych Ti rád
dnes dozvíš se stěží

je mi to líto...

Vydat se pěšinou
vprostřed tvých vlasů
v neznámém kraji
objevit krásu

a ptát se těch
co vědí
Proč tolik otázek
když neznám odpovědi ?

Uprostřed tvé noci
jsem pouhý půlměsíc
když slova schází
co mám ještě říct ?

Láskou li násobíš
pak určitě jsi mnohem víc
a já ?

Už vlastně nejsem nic...