Povzdech
Povzdech
Měla jsem ráda ty dny rozlitého slunce.
Kdy nejsladší odměnou byl mi Váš úsměv.
Často jsem pak snila,
že jednou snad půjdem ruku v ruce
cestou rovně vylitého černého asfaltu.
A nebo cestou křivolakou.
Plnou prašné hlíny, kamenů a ostruží.
Ale to je vlastně jedno.
Protože kdo nikomu nic nedal,
tomu nikdo nic nedluží.
Kdy nejsladší odměnou byl mi Váš úsměv.
Často jsem pak snila,
že jednou snad půjdem ruku v ruce
cestou rovně vylitého černého asfaltu.
A nebo cestou křivolakou.
Plnou prašné hlíny, kamenů a ostruží.
Ale to je vlastně jedno.
Protože kdo nikomu nic nedal,
tomu nikdo nic nedluží.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Je mi to líto. Člověk pak má strach snít a to je moc a moc špatně. Já od té doby, co nepiji, jdu za svými sny a Bůh je se mnou. Zajímavé na tom je, že mě to donutilo a pořád nutí se měnit. Věřím, že v lepšího.
08.10.2014 22:02:54 | VEDz RVAHEs