Sen zapomenutého večera

Jako vánek, kterého se nesmíš dotknout.

Jako slunce, před kterým se musíš ukrýt.

Já chtěl bych jí říct, že ji mám rád,

že každý den bych ji chtěl mít.

Ale něco mi brání.

Jsem to já, má vnitřní podstata.

S tou se rodíme, co víc k tomu říct.

Snad jen to, že nám ničí

žití krásného poupata.

Ty malé zárodky naděje.