Bůh suď

Jsem sám
nahota objímá mé tělo
víry myšlenek k nebi stoupaj,
ale jdu dál
aniž by se mi chtělo
a divné stavy se mnou houpaj.

Lačnoucí po objetí
dívám se smutně na vše kolem
co láskou září
chycen do zajetí,
kde city jsou bolem
a prahlost se páří.

Marně sleduji
vše co se kolem děje
smysl mi však uniká,
v duchu běduji
když se mi osud směje
a život utíká.

Bůh suď a odpusť
nemohoucnost jíti dál,
abych zase miloval.